(Moderní budova) Nárožní parcela, kterou svírá Resslova ulice a Karlovo náměstí byla vždy velmi lukrativním místem. A to ještě dávno předtím než zde jezdilo metro nebo byla zavedená tramvajová linka. Karlovo náměstí bylo totiž už od středověku jedním z nejrušnějších míst stověžaté Prahy. A právě ve středověku se začíná psát historie této nárožní plochy.
Na pozemku byly ve středověku vystaveny hned tři domy. Jeden z nich se stal známým již za vlády Karla IV., neboť zde jistý Henslinus vyučoval cizí tance, a právě proto se domu také říkalo Taneční dům (nikoliv Tančící dům, který je o dva bloky níže). Domy byly v roce 1666 nahrazeny renesanční výstavbou s mohutnými štíty do Resslovy ulice, které se dochovaly až do samotného konce stavby. V tomto období zde byl založen také pivovar. V 18. století byl dům barokně přestaven a upraven poté, co jej v roce 1781 koupili manželé Šálkovi, podle nichž se domu od té doby říkalo dům U Šálků. Spolu s tímto názvem se také někdy setkáme s označením „Dům U Pěti zvonečků“, což bylo původní jméno domu. Právě tak jej také označuje Karolína Světlá ve své knize Zvonečková královna.
Později zde byla založena hospoda a pivovarská zahrada, která byla situována od nároží směrem na jih (k Nuslím). Ve výklenku zdi ohraničující zahradu od náměstí byla socha sv. Jana Nepomuckého, u které se večer před svatojánskou nocí scházeli lidé k modlitbám. V přízemí domu bylo později otevřeno několik obchodů a na samotném nároží pak kavárna V rubáši, které se přezdívalo Šmudlinka. Právě na jejím místě stával zmíněný Taneční dům.
S pokračujícím rozvojem města rostla také významnost Resslovy ulice a Karlova náměstí jako dopravních tepen města. Na začátku 20. století bylo jasné, že musí dojít k rozšíření Resslovy ulice, aby se zajistil plynulý průjezd městem. Tím bylo rozhodnuto o stržení domu U Šálků. Proti tomu se zvedla řada nevole, především kvůli oblíbenosti kavárny a hospody z řad studentů i důchodců. Vzhledem k závažným důvodům, které vedly k tomuto rozhodnutí, ale nepomohlo ani odvolání se k prezidentu republiky. Roku 1938 byla zahájena demolice domu a zahrad. Socha světce byla uchráněna a znovu instalována. Dnes stojí při jižní straně malostranského kostela sv. Jana Křtitele.
S počátkem druhé světové války se jakékoli plány na zástavbu místa zastavily. Z různých příčin nebylo místo využito ani za dob komunismu, i když se na toto téma vedly nekonečně diskuze. Právě to můžeme z dnešního pohledu označit za velké štěstí, neboť je značně nepředstavitelné, že by uprostřed náměstí stála budova odpovídající někdejšímu, oku nepříliš lichotivému architektonickému stylu, který by kazil vizuální dojem z celého náměstí. První rozruch kolem tohoto místa vypukl v roce 1980 s výstavbou metra B, kdy byla parcela využita jako centrální místo pro výstavbu celé linky a později také stanice. U ní bylo později postaveno provizorní tržiště.
Po revoluci přilákalo tak lukrativní místo řadu investorů. Zájemců bylo několik a po velmi pečlivém zvážení byla vybrána ta nejlepší nabídka s nejužitečnější koncepcí pro celé město, která bude navazovat na tradici místa, kde se Pražané setkávali při nakupování, u dobré kávy a zákusku nebo u podvečerního piva na cestě domů. V roce 2001, téměř po 60 letech proluky, byl na slavné nárožní parcele položen základní kámen Charles Square Center. Stavba, jejíž lehkou, skeletovou konstrukci tvoří převážně slitiny hliníku a sklo, byla dokončena již v roce 2002. V mohutném podzemním prostoru po pivovarských sklepech vznikl třípodlažní základ budovy. Nad povrch bylo vystavěno devět pater budovy, která se tak stala novou dominantou náměstí. Během jediného roku vzniklo obchodně-administrativní centrum, které toto místo tolik potřebovalo.